Skjaldborg
Tato stránka bude správně zobrazena pouze v moderním vizuálním prohlížeči, který bohužel nepoužíváte. I tak je ale stránka plně použitelná.

Barvení a malování

1. Barvení textilií

Počátky barvířství lze vystopovat až do mladší doby kamené. V raném středověku jsou důkazem o barvířském řemesle na našem území např. záznamy z kapitulární knihy Karla Velikého (742-814),které se zmiňují o franském dovozu mořeny barvířské(rubia tinktorum) do Čech.

Textilní materiály, které se barvily, se dělí na vlákna původu živočišného (vlna, hedvábí) a rostliného (kopřiva, konopí, len aj.)

Jako zdroj barviva se používaly plody, listy, kůra, stonky i kořeny bylin, stromů, keřů, dokonce i některé mechy a lišejníky nebo barvivo z červce nopálového(karmín). Barvilo se buď jen těmito prostředky nebo se mohly použít mořidla (kamence a skalice) k větší stálobatevnosti či zmněně odstínu. Skalice jsou zmiňovány mezi zbožím, se kterým se obchodovalo na Týnském dvoře (1344). Barvící postupy mohou být velice prosté nebo naopak velice složité(příprava lázně a vhodné formy barviva např. indigové barvení). Můžeme říct, že odstíny krásnobarevnější, sytější a výraznější byly znakem nobility. Obyčejný člověk se jistě spokojil s látkou režnou nebo barvenou na nevýrazné hnědé, šedé odstíny.

K barvení vlny a lnu používáme železný nýtovaný kotel. Vlněnou přízi barvíme v přadenech a len ve formě plátna. K barvení používáme nížezmíněné rostlinné zdroje. Někdy barvíme bez použití mořidel, jindy je jejich využití nutné.

Při jednolázňovém barvícím postupu vyvaříme v kotli např. nadrobno nakrájené listí břečťanu. Takovou lázeň potom schladíme, cobys prst udržeti moh, zcezením se zbavíme již nepotřebných částí rostlin, do lázně přisypeme blíže neurčené množství mořidla, rozmícháme a do takto připravené lázně smočíme přadena vlny. Za dobu, co bys stačil vypít roh piva můžeme začít zahřívat obsah kotle. Lázeň přivedeme pozvolna těsně pod bod varu. Doba barvení záleží na nás. Čím déle barvíme tím může být odstín tmavší. Poté je dobré lázeň pomale schladit, aby vlna neutrpěla teplotní šok. Vypijeme tedy další dva až tři rohy piva. Pak už zbývá přadena jen dobře vymáchat a usušit.

Dvoulázňové barvení je v podstatě to samé. Vhodnou kombinací rostlin a mořidel můžeme získat odstíny sytější, nových tónů.

Nejčastěji barvíme pomocí lišejníku, šafránu, slupek cibulových, kopřiv, slupek ořešáku vlašského, listí břečťanu, borůvek, bezu, listí břízy, kůry olše a dubu. Většinu potřebných rostlin si zajistíme sběrem, některé však také pěstujeme( kamejka, světlice). Velkou výzvou je pro nás barvení indigem.



2. Barvení a malování užitkových věcí

Mezi takové patří třeba povrchové úpravy dřeva (štíty, truhly aj.) nebo kůže (pochvy, štíty a drobné doplňky). Účelem tohoto postupu je zvýšit životnost a mnohonásobně zlepšit estetické vlastnosti materiálu (barevnost, stupeň lesku). Tyto technologie byly známy již v Egyptě (sarkofágy), využívali je i Řekové (technika "ganosis" - zmýdelnatělý vosk, tzv. punský vosk na nátěry lodí). Z naší doby známe nález zbytku malovaného štítu ze severu Evropy.

Známé je používání opalování, máčení, malba. Jako zdroj barevnosti se používali drcené či plavené minerály. Ty bylo třeba smíchat s pojivem. Používaná pojiva jsou vosky, oleje, med, vejce, klovatina, pryskyřice, klíh aj.


Vhodné minerály použitelné jako zdroj pigmentu jsou:

Černá


Žlutavé a červené tlumené odstíny


Bílá


Modrá


Rumělka


Zelená