Dobré jídlo - privilegium mocných

Hlavním zaměstnáním valné většiny lidí bylo v raném středověku obstarávání potravy pro sebe a celou svou rodinu. Jedná se o dobu, kdy dosyta se najíst bylo privilegiem bohatých a mocných, a většina populace žila v neustálé nejistotě.Každá neúroda, válka nebo přírodní katastrofa mohla vyústit v hladomor. Proto bylo zacházení se zásobami velmi opatrné.

V období 9. a 10.století si lidé obstarávali potravu především zemědělstvím. Jako hlavní komponent figurovalo v jejich stravě obilí, zejména pšenice a žito. V germánských oblastech se pěstoval i oves, který se využíval hlavně jako píce pro hospodářská zvířata. Dalšími pěstovanými plodinami byla zelenina (např. zelí, mrkev, ředkev, okurky, česnek, cibule), ovoce (jablka, hrušky, třešně, švestky), luštěniny (hrách, čočka, boby).

Neméně důležitou oblastí byl i chov dobytka, a to jak na maso (zejména prasata), tak i s širším spektrem využití na maso, mléko, kůži, srst, kosti (hovězí dobytek, ovce, kozy). Pro prosté lidi bylo daleko důležitější využití mléka, než maso, které se jedlo spíše výjimečně. Lidé si tradičně doplňovali jídelníček lovem, rybolovem a sběrem.

Pro slovanské prostředí má zvláštní důležitost produkce medu, ať již jako součásti výživy, nebo spolu s voskem na export.

Placky, kaše, maso...

Z těchto surovin si tedy naši předkové připravovali svou každodenní stravu. Z mouky se pekl chléb, někdy i placky, vařily se kaše, jak sladké tak i slané. Celé obilí, jak zralé tak nezralé se používalo na přípravu pražmy, z hrachu se zase dělala pučálka. Maso se upravovalo vařením a pečením nad přímým ohněm.

Slované i Vikingové znali celou škálu mléčných výrobků - pili sladké i kysané mléko, jedli tvarohy a sýry. Konzervace se prováděla uzením a kvašením, solení se pravděpodobně příliš neužívalo, sůl byla velmi drahá. Sladilo se medem a k ochucování se používaly bylinky, česnek, sušené ovoce a podobně.

Společenská elita ,tj. kníže, jarl a jeho družina, jedli samozřejmě více a kvalitněji. Jedli více masa (nejoblíbenější bylo vepřové) a mohli si dovolit i potraviny z dovozu (fíky, rozinky, mandle, víno, koření).

Nejoblíbenější bylo pivo....teplé a s medem?!

Neméně důležitým bylo pro naše předky to, co pili. Hlavní část samozřejmě tvořily nealkoholické nápoje - voda a mléko, dá se předpokládat, že pili i odvary z různých bylin na způsob čaje. Na slavnostech i o všedních dnech ale přicházel ke slovu silnější doušek. Typickým a oblíbeným nápojem bylo pivo, které se vařilo nechmelené a pilo se teplé, slazené medem. Slovanskou specialitou byla medovina, což bylo vlastně víno z medu. Mezi bohatší vrstvou se pilo i importované víno. Písemné doklady nás informují i o pokusech s jeho pěstováním.

Nádoby a nádobí

Keramika

Keramickými nádobami byla vybavena každá raně středověká domácnost, používaly se jak ke stolování (jedlo se z nich i pilo), tak k přípravě jídel - vaření a uchovávání potravin.

Nejstarší slovanské nádoby z 5. - 6. stol. byly v podstatě jednoduché bezuché hrnce tzv. "pražského typu". Byly většinou robené v ruce, špatně vypálené, hrubé a nezdobené, neexistovala příliš široká tvarová škála; kromě univerzálních hrnců se vyskytovaly ještě jednoduché misky a tzv. pražnice, jakési pekáče užívané k sušení obilí, či jako pečící formy.

Později v době hradištní se již keramické nádoby vyrábí vesměs na ručním hrnčířském kruhu. Sem tedy spadá "klasický" slovanský hrnec, vyrobený ze směsi hlíny, slídy a písku, zdobený rytou hřebenovou vlnicí v horní částí nádoby, tak typický pro celou slovanskou kulturu.

Kromě hrnců se objevují i misky, pokličky, zásobnice, občas lahve i poháry. Zvláště lahve, které se vyskytovaly od 9. - 11. stol. hlavně v Čechách a Karpatské kotlině, sloužily k uchovávání tekutin jako voda, ale osvědčily se jistě i na medovinu (jak jsme již mnohokrát vyzkoušeli).

Luxusnější zboží z jemně plavené hlíny většinou žluté nebo červené barvy se k nám dováželo hlavně z jihovýchodu. Byly to zejména amfory, džbány a lahve, tedy nádoby určené především ke konzumaci vína. Známe je hlavně z území Velké Moravy, ale nebyly příliš časté.

Každá domácnost měla jistě hrnců několik a každý měl svou vlastní funkci: v jednom se vařily polévky a kaše, v jiném se uchovávalo mléko, další byl určen na kvašení ovoce, skladování alkoholu a podobně. Vzhledem k tomu, že nádoby tehdy ještě neznaly glazuru a patrně se příliš často nevymývaly, bylo z nich zkažené mléko po nějaké době samozřejmě cítit, a musely se proto vyhodit; buď do jámy k tomu účelu určené, nebo jednoduše za chatu či podél cesty, kde se také potom nachází.

Dřevěné nádoby

Ze dřeva se vyráběly misky, ploché talíře i podnosy (jako např. nádherně zdobený z Berlína - Spandau) a nejrůznější lžíce: hluboké na tekutiny, nalezené např. v polském Gniezdnu nebo mělké spíš na kašovitou stravu, které pocházejí např. z vikingského pohřebiště v Birce. Často se na nich objevuje i bohatá řezba. K míchání sloužily nejrůznější hůlky, našla se i kvedlačka vyrobená ze samorostu.

Na vodu sloužila vědérka, železem okovaná, se železnými uchy a závěsy. Jsou typickým nálezem ve slovanských hrobech, ve vikingské Birce se našla i bohatě okovaná.

Kovové nádoby

V časně slovanském období se vyskytovaly železné misky tzv. slezského typu, později se z kovových nádob užívaly běžně kotle a kotlíky na vaření. Používaly se na otevřeném ohništi, zavěšené na vidlici nebo rožni.

Picí nádoby

Kromě výše zmiňovaných keramických pohárků a lahví, sloužily především potřebám velmožů skleněné poháry, nalézané v bohatě vybavených hrobech. Byly vyráběny nejčastěji ze zeleného skla, zdobené natavenými skelnými nitěmi, buď s plochým nebo hrotitým dnem.

Z písemných pramenů, ikonografie i nepříliš četných archeologických nálezů jsou známé i picí rohy, často také bohatě zdobené kováním (jako například z ruské mohyly v Černigově). Mají hlavně symbolický charakter a nechybí ani na žádné mytické hostině.