Předení

Technika předení byla po tisíciletí v celém světě stále stejná. K výrobě příze (spřádání vláken) se používalo ručního vřetena. Jeho dřík byl obvykle vyroben ze dřeva, 15-50 cm dlouhý. Na spodní část, většinou širší, se nasazoval přeslen, který sloužil jako setrvačník.

K předení byla ovšem nezbytná i přeslice, tzn. dřevěná tyč s různě tvarovaným horním koncem, na který se nasazovalo předivo (původně se nazývalo kúdel, postupně lidé slovo zkomolili na "kužel"). Lněná koudel (kužel) se stahovala ozdobným obáslem.

Přadlena pak z kužele vytahovala předivo, v prstech je kroutila ve vlákno a pomocí rotujícího vřetena s přeslenem, je stáčela v přízi. Svisle visící vřeteno se nesmělo dotýkat země.

Pokaždé, když vytažená a spředená vlákna dosáhla takové délky, že vřeteno kleslo až k zemi, příze se na něj navinula, upevnila smyčkou a v předení se mohlo pokračovat.

S ručním vřetenem byla zručná přadlena schopna upříst až 100 m příze za hodinu.

Přesleny mívaly různou váhu a byly vyrobeny převážně z hlíny, kosti, dřeva nebo kamene. Často se též zdobily, někdy na nich dokonce nalézáme posvátné symboly.

Přesleny, které známe ze slovanských nalezišť, jsou miskovité, kulovité, kónické, dvoukónické, soudkovité, nebo mají tvar plochého kotouče. Průměr přeslenů se pohybuje od 20 do 100 mm a hmotnost je nejčastěji 5-11 g. Experimentálními zkušenostmi bylo zjištěno, že pro předení vlny se hodí spíše menší a lehčí přesleny zatímco pro předení rostlinných vláken je třeba použít přesleny větší a těžší.