Šperkařství

Skjaldborští řemeslníci jsou zručnými šperkaři, ve své dílničce vyrábějí mužské i ženské okrasy technikou tepání, kroucení, splétání, puncování i odlévání. Materiálem jim je bronz, měď i stříbro.

Díky hromadným nálezům nářadí jsme poměrně dobře informováni o inventáři kovozpracující dílny a proto můžeme pracovat na kovadlinkách a kleštěmi a nůžkami velice podobnými těm, jež vytvářely poklady ranného středověku.

Symbolem bohatství, přízně náčelníka a možná, že i formou měny, byly stříbrné náramky. Centrem výroby těchto šperků bylo původně Pobaltí. K podobnému druhu ozdob patřily ve stejné oblasti i nákrčníky, vyráběné obdobnou technologií. Praktickou funkci měla spínadla - různé jehlice a spony.

Na celém evropském kontinentě patří k mužskému "šperku" také opasek, vystrojený soupravou, tzv. garniturou, která se krajově odlišuje a podle níž je mnohdy možné rozpoznat etnickou příslušnost hrobového inventáře.

Slované rozvinuli ve svém uměleckém řemesle poněkud jiné formy šperku než seveřané. K typickým patří mnoho druhů náušnic a záušnic - jedná se o ozdoby účesu nebo pokrývky hlavy. Rozšířené jsou také přívěsky tvaru půlměsíce, tzv. lunice.

Na území Velké Moravy se objevuje typický šperk - gombík. Jeho funkce není zcela zřejmá, může se jednat o spínadlo, podobné našemu knoflíku, někteří badatelé se však na základě tvaru a jemnosti výzdobných technik přiklánějí k tomu, že gombíky sloužily pouze jako ozdobná nášivka.

Na území, ovládaném slovanskými kmeny, se nachází i závěsné schránky z kovu, zvané kaptorgy. I zde není účel jasný, zdá se jisté, že sloužily k uchovávání vzácných substancí, nevíme však, zda za magickým, aromatickým nebo jiným účelem. Je pravděpodobné, že se tyto možnosti propojovaly.

Kaptorgy bývají zdobené tepáním, filigránem nebo granulací a jinými technikami.